Když si poprvé náš předek- pračlověk, okolo sebe omotal kožešinu z uloveného zvířete, jakožto první oblek, jednalo se ve své podstatě vlastně o sukni. Sukně se v různých obdobách nosily bez rozlišování pohlaví, takže oblečení mužů a žen se prakticky nelišilo. Dnešní terminologií řečeno, oblečení mužů i žen existovalo pouze jako unisexová sukně, nebo šaty. První kalhoty se začaly ny území dnešní Evropy. Objevovat teprve až v období doby románské, s příchodem barbarských kmenů, Germánů, Skythů, Galů, a dalších. Příchod těchto kmenů významně ovlivnil stávající místní kulturu, a v důsledku toho začalo docházet k přeměně dosavadního víceméně matriarchálního uspořádání společnosti, ve společnost převážně patriarchální. Tedy výrazné nadvlády mužů nad ženami, a vznik potřeby mužů odlišovat se, aby bylo už na první pohled patrno, kdo je muž a kdo žena Začalo pozvolna docházet k postupnému odlišování oblečení mužů a žen. Zatímco ženy zůstaly věrné vzdušným a pohodlným sukním, mezi muži se začaly rozšiřovat právě kalhoty. Kalhoty se začaly používat i z důvodu jejich praktičnosti, zejména při jízdě na koni, jako účinná ochrana nohou při pohybu v porostu, např. při lovu, a také při těžké fyzické práci.Tuto práci vykonávali v drtivé většině především muži, a proto je oprávněný důvod se domnívat proč se právě kalhoty tak masivně rozšířili jakožto mužský oděv, jako symbol "živitele rodiny" , "pána domu", a jako takový byl v tehdejší již ryze patriarchální společnosti vyčleněn výhradně a pouze jedincům pohlaví mužského. Naproti tomu sukně byla nástupem "mužských kalhot" odsunuta jako protiklad do role "ženské", a byla během středověku, kalhotami z mužského šatníku zcela vytlačena, a nadále přežívala pouze v podobě různých dlouhých halen, které můžeme nalézt v oblečení ještě v dobách husitských. Postupem času se přetvořily v různé kabátce, předchůdce dnešního saka. Svoji nezadatelnou roli v tomto procesu sehrály rovněž všudypřítomné lidské předsudky, přetrvávající v té či oné formě prakticky do dneška. Neopominutelnou roli sehrála v našich zeměpisných šířkách, svým despotickým a nekompromisním prosazováním své moci, také přísně patriarchální všudypřítomná katolická církev, stavící hodnotu muže vysoko nad "méněcennou" ženu, tedy další silný tlak na potřebu nezaměnitelného odlišení mužů od žen. Zajímavé je že sama pro sebe si církev princip mužské sukně zachovala v podobě mnišské kutny a kněžského roucha až do dnešních dob.
Stálým vyzdvihováním mužské nadřazenosti se ženy cítily právem utlačovány a diskriminovány. Začaly pozvolna vzdorovat a hlásit se o svá práva.Tento ženský vzdor, boj o zrovnoprávnění mužů a žen, jakožto rovnocenných bytostí, vstoupil později do povědomí jako "emancipace". A boj to byl vskutku nelehký. Prvním úspěchem na tomto poli bylo vítězství žen v oblasti oblékání. Stěžejním prvkem oblékání žen ale stále zůstávaly sukně.Pomineme-li různé scestné úlety jako např. těsné korzety, ženy vždy dobře věděly co je pohodlné pro nošení. Jenže to jim nestačilo.Stále více se chtěly vyrovnat mužům, či je dokonce předstihnout. Tímto doposud ženami nedobitým polem byly právě kalhoty. Postupem emancipace, počátkem dvacátého století začaly kalhoty nosit i ženy. Snad nejznámější průkopnicí kalhot byla Marlene Dietrich, která si přímo libovala v pánských oblecích, a byla za to také patřičně odsuzována. Do té doby byly totiž pro ženy kalhoty společensky naprosto nepřipustitelné tabu. Ženy se ale chtěly co nejvíce vyrovnat mužům, a tak si kalhoty nakonec také prosadily. Omámeny tímto úspěchem začaly si ženy postupně přisvojovat další a další části původně mužského šatníku.V současné době neexistuje, a opravdu mě nenapadá žádný mužský prvek pánského oblečení, který by si ženy dosud nepřivlastnily. Snad jen s vyjímkou dnes již ani muži nepoužívané noční pásky na knír. Dosáhly tím absolutní svobody co se týče oblékání, jakou si lze jen představit. A nejen v oblékání.
Mužská móda se ale ubírala zcela odlišným směrem než tomu bylo u žen. Zatímco žena se starala o domácnost a měla oblečení spíše pohodlné - domácké, muž pracující převážně v terénu, musel se oblékat více účelově - pracovně a především zcela odlišně než ženy, byl přece muž, tedy něco víc než žena. Rozdíl byl samozřejmě také mezi jednotlivými sociálními skupinami. Šlechta měla potřebu vystavit na odiv svůj majetek a moc. Oblečení šlechty bylo proto velmi bohaté a zdobné, hýřící barvami, vše, často jen pro efekt a na štíru s praktičností či pohodlím. Naproti tomu lid dělný měl většinou oblečení jen jedno, ve kterém pracoval,žil i spal. Zatímco v šatníku šlechty se ještě dlouhou dobu po rozšíření kalhot, zachovaly různé suknice a kazajky, často doplněné elastickými kalhotami z měkkých materiálů (předchůdci dnešních punčoch a punčocháčů), oblečení lidu dělného se řídilo kritérii ryze účelovými, jako oblečení převážně pracovní. Třetí skupinou pak byly vojenské uniformy. Vojsko sloužilo panstvu a mělo za úkol vrchnost nejen chránit, ale i reprezentovat její moc. Uniformy byly proto z jedné strany pestře barevné a zdobné, na druhou stranu však musely vyhovovat pohybu v terénu, což však ne vždy šlo ruku v ruce. Vojenství se průběhem doby, a především i díky četným válkám dynamicky rozvíjelo, a s ním doznalo zásadních změn i oblečení vojáků. Vyvstala potřeba uniformy takové, která by umožňovala vojákům splynout s terénem a stát se tak méně viditelnými pro nepřítele.Z těchto důvodů se vojenská uniforma stávala postupem doby stále více strohá a jednodušší. Měla však ještě jednu významnou vlastnost. Smazávala rozdíly mezi sociálním původem naverbovaných vojáků, a pravděpodobně snad tím byla předurčena jako vzor pro vznik "nového" buržoazně -měšťanského oděvu mužů. S nástupem buržoazie a měšťáctví totiž začalo docházet k radikálním změnám. Měšťané se chtěli od pozvolna odumírající a degenerující šlechty, výrazně odlišit. Neměli však již takovou potřebu dokazovat svou moc pestrobarevnými kreacemi oděvů, neboť právě s nástupem buržoazie se definitivně ujal nadvlády nad světem všemocný kapitál. A tak kdo měl peníze, nemusel už svou moc dokazovat jinak. Tomu se přizpůsobil i pánský oblek, který si vzal příklad právě z vojenských mundúrů, a tím bylo suknicím, sukním a halenám v mužském oblékání definitivně odzvoněno. Mocní a majetní muži s e začali oblékat nevýrazně jednoduše a stroze, aby ale o to více zdobili své ženy, jako svou výkladní skříň. Ti méně mocní a méně movití muži, když už nemohli mezi ty mocné patřit, chtěli budit alespoň dojem že k nim patří. Začali se proto téměř všichni muži střední a vyšší společenské vrstvy oblékat stejně. Tak se naše společnost stala společností uniformní. Střih se až na nepatrné odchylky ustálil na podobě obleku, jak ho známe dnes. Tento mundůr přetrvává, již více než 150 let prakticky beze změn. Za změnu, v žádném případě nepovažuji velikost klop, či počet knoflíků. Proto dnes na jakékoliv společenské akci vypadají všichni muži stejně. Jako prkení tučňáci. Ne tak ale ženy. Žena by se cítila ponížena, kdyby jiná žena měla stejné šaty jako má ona. Jak se má ale cítit muž ? ? ?