Není to vlastně nic jiného, nežli posuzování, (škatulkování) člověka, ze strany společnosti, pouze jako příslušníka jednotlivého pohlaví, nikoliv už ale, jako samostatně myslící lidskou bytost. Diktovat komukoli co smí a co nesmí, s tak výraznou vzájemnou odlišností „práv“, jako je tomu v naší společnosti v případě mužů a žen, a to pouze a jedině z hlediska toho, s jakými pohlavními orgány mezi nohama, se daný jednotlivec narodil, není důstojné tvora honosně se nazývaného homo sapiens, (člověk moudrý), neboť jak je vidět, tak současného člověka, čeká k moudrosti, ještě hodně dlouhá cesta. Ženy a muži by si měli být rovnocennými partnery ve všech směrech a oborech lidské činnosti. Měli by mít stejná práva ale i povinnosti, jak ve vztahu k státu, tak ve vztahu k rodině a samozřejmě i v zaměstnání, ale především sami k sobě. Tedy mít stejnou svobodu např. v oblékání, zdobení se šperky, a to i na pracovišti (bez ohledu na postavení). Za stejný pracovní výkon - dostávat stejný plat, mít stejná práva, ale i povinnosti ke svým dětem a rodině. Mít rovnost před zákonem - viz např. přidělování dětí do péče po rozvodu manželství, a podobně.
V žádném oboru lidské činnosti nesmí být přípustné, upřednostňování, nebo naopak diskriminace jednotlivce, jen na základě jeho pohlaví.